T&T 2 - Komunikace: základní charakteristika a verbální kontakt

05.03.2012 | Zdeněk Záhora | Tipy a triky

Hloubali jste někdy nad tím, co to znamená komunikovat? Co všechno ovlivňuje verbální projev a jaké dodržovat zásady při komunikaci? To a více se dozvíte v dalším článku "Tipy a Triky", tentokrát od odborníka na slovo vzatého, profesorky Hajerové-Műllerové z Vysoké školy ekonomie a managementu v Praze.

 

1. Téma - VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH PRVKŮ KOMUNIKACE

Slovo komunikace (slovo latinského původu, „communem reddere“) lze vysvětlit jako učinit společným.1 Komunikace je v zúžené podobě chápána jako výměna informací nebo dokonce jako poskytování informací.

 

KOMUNIKACE = znamená „něco spojovat“.

 

Pouhý přístup k informacím by byl nedostatečný. Je třeba umět s informacemi pracovat, analyzovat je, sdílet je, komunikovat.2 Naopak pokud není výsledkem přenosu pomocí verbálních a nonverbálních symbolů porozumění, nejde o komunikaci.3 Komunikace probíhá vždy jak ve vztahové, tak obvykle i ve věcné (obsahové) rovině.4

 

„Komunikace sestává z vysílání a přijímání verbálních a nonverbálních sdělení mezi dvěma a více lidmi.“5 

 

Mezi základní PRAVIDLA KOMUNIKACE patří:

  • NENÍ MOŽNÉ NEKOMUNIKOVAT - ať již verbálně, nonverbálně, či komunikací činy.
  • NENÍ MOŽNÉ SE NIJAK NECHOVAT - mnohdy nonverbální komunikací sděluji více, než verbálně.
  • NENÍ MOŽNÉ NEOVLIVŇOVAT OKOLÍ - protože vždy vytváříme nějaký dojem.
  • NENÍ MOŽNÉ NĚCO NEPROŽÍVAT - a nedat to nějak najevo (viz druhý bod - není možné sdělovat pouze fakta).
  • NENÍ MOŽNÉ NEZKRESLOVAT VNÍMANÉ - slovní zásoba je omezená a nedovoluje vyjádřit vše, co má jedinec na mysli a co cítí, navíc je ovlivněn předchozí zkušeností. Proto filtruje vnímané, přikládá jednotlivým slovům určitý význam.

Zdroj: BEDRNOVÁ, E., NOVÝ, I. a kol., 2002, s. 209-212.

Každá komunikace vyžaduje partnery komunikace, tedy - sdělujícího (komunikátora) a příjemce (komunikanta). Předpokladem pro úspěšnou komunikaci je vhodný výběr komunikačního kódu (přirozený jazyk, dopravní značení, morseovka, atd.). Jedná se tedy o přenos obsahu sdělení do adekvátní podoby, která je zřetelná oběma partnerům komunikace.6

 

2. Téma - VERBÁLNÍ KOMUNIKACE

 

KOMUNIKACE, která je realizovaná prostřednictvím řeči (slovo = verbum z lat. jaz.), se nazývá VERBÁLNÍ. Zahrnuje jak zvukovou, písemnou, popř. jinou grafickou podobu řeči. Řečí sdělujeme myšlenky, ale rovněž své pocity. Aby mohlo být toto sdělení srozumitelné, je třeba si uvědomit:

  • CO chceme říci,
  • PROČ to říkáme (v jaké situaci, náladě, s jakým úmyslem),
  • JAK (citový podtext, logická stavba věty, důraz ve větě).

K tomu nám pomáhají tzv. paralingvistické prostředky, které mluvenou řeč doprovázejí (doplňují). Mezi PARALINGVISTICKÉ PROSTŘEDKY KOMUNIKACE patří:

  • Intenzita hlasového projevu – hlasitost mluveného projevu, změna intenzity hlasu.
  • Tónová výška hlasu – „výška“ hlasu, změna výšky hlasu.
  • Barva hlasu – je ovlivněna momentálním emocionálním stavem řečníka, situací, prostředím, ve kterém se řečník nachází.
  • Délka projevu – časový rozsah komunikace jednotlivých řečníků.
  • Rychlost projevu (tempo) – rychlost řeči, změna tempa řeči.
  • Přestávky v řeči – pauzy v řeči, frázování a funkčnost pauz v řeči, akustická náplň přestávek.
  • Přesnost projevu – chyby ve volbě slov, ve výslovnosti, přeřeknutí se, apod.
  • Způsob předávání slova – měl by probíhat v souladu s komunikačními pravidly.

Zdroj: J. Mareš, J. Křivohlavý, 1995, s. 59-60.

Pro efektivní komunikaci však nestačí znát pouze systémy verbálního sdělení, nestačí se řídit pravidly gramatiky, je třeba znát ZÁSADY VERBÁLNÍHO SDĚLENÍ:

  • (A) Sdělení jsou denotační a konotační.
  • (B) Sdělení mohou vyjadřovat různou míru abstrakce.
  • (C) Sdělení mohou vyjadřovat různou míru přímočarosti. 
  • (D) Významy sdělení jsou v lidech.
  • (E) Sdělení jsou ovlivněna kulturou a pohlavím.

Výše uvedené zásady pak můžeme podrobněji popsat na příkladech:

A. Sdělení jsou denotační a konotační:

Sdělení obsahuje jak objektivní význam (denotační) termínu, význam připisovaný slovu (např. ve slovníku), tak subjektivní nebo emocionální (konotační) význam. „SMRT“ – „LÁSKA“.

B. Sdělení mohou vyjadřovat různou míru abstrakce:

„ZÁBAVA – MUZIKÁL – BÍDNÍCI“.

C. Sdělení mohou vyjadřovat různou míru přímočarosti:

Nepřímá sdělení mohou být chápána jako manipulativní, pokus získat něco bez přímé žádosti. „VŠECHNY MÉ KAMARÁDKY JIŽ CHODÍ NA DISKOTÉKY.“

D. Významy sdělení jsou v lidech:

„NENÁVIDÍM TĚ.“ Vám sdělí Váš/Vaše:

  • otec/matka,
  • bývalý kamarád/bývalá kamarádka,
  • současný kamarád/současná kamarádka,
  • kamarád/kamarádka z dětství,
  • sestra/bratr.

E. Sdělení jsou ovlivněna kulturou a pohlavím:

Kultura nás učí určité způsoby sdělení, které jsou přijatelné a které nikoliv. Dodržování kulturních pravidel:

  • kooperace (snaha pomoci porozumění),
  • mírumilovné vztahy (neurážet, vyslovit souhlas),
  • zachování tváře (nepřímost pomáhá vyhnout se otevřené kritice a ztrátě tváře),
  • sebedegradace (nehovořit o vlastních úspěších, vyzdvihuje se obraz člověka, se kterým je komunikace realizována),
  • přímost (je velmi proměnlivá v závislosti na kultuře – USA x Japonsko),
  • zdvořilost (velký důraz na zdvořilost a společenské odsouzení porušení tohoto pravidla – Čína, Japonsko). Často u zdvořilosti nedorozumění mohou být zaviněna kulturními rozdíly.

Zdroj: J. A. DEVITO, 2008, s. 128-129.

 

Prof. PhDr. Ing. Lenka Hajerová-Müllerová, PhD., MPH

Vystudovala magisterské a doktorské studium na Univerzitě Karlově, Filozofické fakultě, obor pedagogika, ošetřovatelství, na České zemědělské univerzitě, Provozně ekonomické fakultě, obor veřejná správa a regionální rozvoj. Habilitovala se v oboru pedagogika na Univerzitě Mateja Bela v Banské Bystrici. Úspěšně ukončila jmenovací řízení v oboru ošetřovatelství na Slovenské zdravotnické univerzitě v Bratislavě. V roce 2009 byla jmenována vysokoškolskou profesorkou. Ve svém odborném zaměření v oblasti pedagogiky, managementu a zdravotnictví se specializuje zejména na problematiku řízení lidských zdrojů, edukaci a metodologii.


1 (MAREŠ, J., KŘIVOHLAVÝ, J. Komunikace ve škole. Brno: Masarykova univerzita, 1995, s. 15)

2 (VEBER, J. a kol. Management – základy, prosperita, globalizace. Praha: Management Press, 2004, s. 194)

3 (DONNELLY, J., H., GIBSON, J., L., IVANCEVICH, J., M. Management. Praha: Grada Publishing, 2000, s. 507)

4 (PLAMÍNEK, J. Komunikace a prezentace. Praha: Grada Publishing, 2008, s. 51)

5 (DEVITO, J., A. Základy mezilidské komunikace. Praha: Grada Publishing, 2008, s. 28)

6 (VEBER, J. a kol. Management – základy, prosperita, globalizace. Praha: Management Press, 2004, s. 195)


Milí prezentiádníci, pokud jste dočetli až sem, pomalu se z vás stávají studenti, kteří jsou připraveni na studium na vysoké škole. Jen tak dál a nebojte se zeptat na našich FB stránkách, pokud vás zajímá jakýkoli termín nebo význam různých částí textu. Rádi vám pomůžeme a poradíme! http://www.facebook.com/prezentiada