T&T 8 - Vyjadřovací schopnosti
Mluvený projev dovede divy. Pokud je ovšem správný a netahá za uši. Jaká slova se nehodí používat a jaká běžně používaná slovní spojení jsou nesmyslná? Další článek z řady Tipů a Triků vás upozorní na nejčastější chyby a přešlapy a třeba vám pomůže si je uvědomit a předcházet jim.
Slovní vycpávky
Má je každý z nás. A nejhorší na nich je, že si jich nejsme sami vědomi, pokud nás na ně někdo neupozorní. A i potom se jich rádi dopouštíme. Nejčastějšími z nich jsou: jakoby, prostě, takže, vlastně, tedy… a mnoho jiných. Proč je používáme? Vysvětlení jsou různá. Ale nejčastějším důvodem je snaha o plynulost řeči. Použitím takového slova získáváme sami pro sebe několik okamžiků drahocenného času, kdy nám na jazyk mohou „vlézt“ další slova.
Jak se jich vyvarovat? Jde to velice těžko. Pomoci může všímat si jich u dalších lidí. Případně si nechat natočit/nahrát svůj vlastní mluvený projev a následným přehráním se trochu zhrozit a dát si příště pozor. Pro zbavení se těchto berliček neexistuje jednorázová rada, důležité však je poslouchat sám sebe a občas se v duchu pěkně vyplísnit.
Spisovné tvary slov versus hovorové
Nebo spíše hororové. Nic nedokáže pokazit požitek z mluveného projevu tolik, jako tvary slov zpřelámané hovorovou řečí. A každý kout republiky má své specifické způsoby, jak češtině ubližovat. Východočeši mají tendence přespříliš používat písmeno „j“, a to i na místech, kde nemá co dělat! Viz věty: „Dej to mejdlo Tomanoj.“ nebo „Sejr a rejže.“ Středočeši rádi říkají ject, když chtějí někam jet. A snad všichni si pamatují z dob, kdy se učili mluvit, slabiku –ma a umisťují ji na konec slov při skloňování. Výsledkem jsou věty jako: „Platil penězma.“ „Mluvil s pánama a dámama.“ či snad: „Zabýval se cizokrajnýma rostlinama a zvířatama.“ Musíte uznat, že to vypadá hrozně!
Kapitolou samou o sobě je podmiňovací způsob a speciálně tvary první osoby jednotného čísla a první osoby čísla množného. Ano, jsou to já bych x já bysem a my bychom x my bysme. Bohužel se v naší řeči zabydlují čím dál častěji. Rada, jak se vyvarovat těmto nešvarům, je stejná jako u předchozí kapitoly – poslouchat sami sebe během řeči a uvědomovat si slova, která vypouštíme z pusy.
Do vyjadřovacích schopností však nepatří jen věty, které říkáme.
Modulace hlasu a tempo řeči
Co taková hlasová modulace znamená? Vaši práci s tím, jak svůj hlas používáte ke zdůraznění svých slov. V praxi to znamená, že v jednu chvíli mluvíte tišeji a vzápětí zase hlasitěji. Zvýšením hlasitosti zdůrazníte určitý výrok, který právě říkáte.
Proč je modulace důležitá? Když budete mluvit příliš tiše, posluchači budou muset vynaložit spoustu energie a pozornosti na to, aby zachytili vaše slova, a snadno jim unikne jejich obsah. Naopak když budete mluvit sice nahlas, ale nebudete svůj hlasový projev modulovat, sklouznete k monotónnosti, která vaše posluchače uspí.
S tím souvisí i tempo řeči. Když máte trému, snadno se stane, že si budete chtít odbýt svůj výstup co nejrychleji, a tak zrychlíte i svou řeč. Zkuste tomu zabránit. Při rychlé řeči rychleji spotřebujete vzduch v plicích a bude vám činit potíže chytit dech. To vás učiní mnohem méně přesvědčivými. Navíc tím kladete na posluchače vysoké nároky, když se musí soustředit na to, aby zachytil každé vaše slovo. Naopak zkuste občas udělat v řeči menší přestávku a zhluboka se nadechněte. Uvolníte tím své vlastní napětí, získáte čerstvý vzduch do plic a navíc necháte své posluchače také na chvíli vydechnout. Během této chvilky stihnou zpracovat obsah vašeho sdělení a vy budete působit mnohem důvěryhodněji.
Prezentace jsou hotové a odevzdané. Než vypuknou krajská kola, zkuste tedy vypilovat i svůj mluvený projev. Tvoří většinu hodnocení! Takže teda držajte se zubama nehtama, abysme se potkali na finále!