T&T #2 - A publikum usíná …

Byly to prezentace, které vás něčím konkrétním zaujaly?

Bylo to prezentace, které ve vás nechaly nesmazatelný zážitek?

Byly to prezentace, které byste chtěli vidět znovu, třeba i proto, abyste si vychutnali, jak jsou hezky udělané?

Pokud jste odpověděli „Ano“ alespoň u čtyř z nich, můžete se považovat za šťastného člověka. Účastním se různých učitelsko-profesorských školení, a těch skutečně motivujících prezentací jsem v poslední době viděl ještě méně než pověstného šafránu. Čím to může být?

Všichni přece nemůžou být tak "špatní". Ne, ne, chyba bude někde jinde, hledá automaticky mozek řešení. Jaký jiný společný jmenovatel (vedle prezentátorů, tedy učitelů a profesorů, lidí ze školského prostředí) všechny prezentace měly? Podrtrženo, sečteno: PowerPoint. Tak. Ten za to může.

Software za to nemůže

Dopředu se omlouvám, že vás zklamu. Software za to nemůže http://tinyurl.com/yb5untg. No, počkejte, možná máte trochu pravdu. Možná, možná, bychom mohli říci, že k tvoření nudných prezentací svádí.

Otevřete novou prezentaci - a co se vám nabídne jako první? Prázdná stránka – a dvě textová pole. Vložíte nový snímek – a co se objeví ve většině případů? Opět dvě textová pole – a jedno z nich navíc umí dělat odrážky automaticky. „Wow! Když tě dělá samo, tak se to asi má takhle používat...,“ bleskne hlavou nejednomu začátečníkovi.

A tak se rád nechá svést zdánlivou jednoduchostí a vytvoří prezentaci, o které se dá často i při nejlepší vůli mluvit jen jako vynikající náhradě za Rohypnol. Přesněji řečeno, bývá to kombinace prášků na spaní a designově nevkusných orgií. Vždyť ty chyby přece bijí do očí!

Proč máte na snímcích samý text?

Kdybych si chtěl něco přečíst, tak nejdu na přednášku (nebo do hodiny). Doma sednu, najdu o tématu knížku, nějakou webovku, nebo v nejhorším případě učebnici – a všechno si přečtu, v klidu, doma na posteli nebo v přestávkách mezi Facebookem a novou gameskou.

Najdou se přednášející, kteří pozvedli výrobu „textových“ snímků na další úroveň: napíší si do snímku úplně vše, co chtějí říci. Proč? Snad proto, aby na něco nezapomněli...

Proč používáte pozadí, díky kterému je sdělení nevýrazné?

Přednastavená pozadí v powerpointu jsou povětšinou špatná. Na první pohled jednoduché motivy (žíhance, křivky či různobarevná pole) působí velmi hezky, což o to. Zkuste ale na snímek umístit graf, fotografii nebo třeba i nějaký text.

Pozornost posluchače (či jeho oko) se začne věnovat obému – jak motivu, tak i sdělení. To je v pořádku, ne? slyším, jak vám zní v hlavě. Ano. Je to v pořádku. Ovšem pouze v případě, že se při použití třeba tohoto motivu věnujete tématu spojenému s „vlnami“ (vlnění, moře, příchod jara, oscilace ...) – tedy v okamžiku, kdy se nějakým pojetím „vlny“ pracuje  ve vaší prezentaci jako s leitmotivem prezentace.

Navíc se k přednastaveným motivům v PowerPointu velmi obtížně hledají vhodné „doplňky“, jako je i prostá barva textu či odstín obrázku. Člověk má totiž často pocit, že musí udělat snímek co nejvíce kontrastní – a ve výsledku neukazuje divákovi nic víc než jen nesladěný barevný paskvil. A ke vzhledu většiny přednastavených barevných přechodů se raději nebudu vyjadřovat.

A co se vám to tam krčí za obrázek?

Vždyť ho přece nikdo nevidí! A vůbec, proč jste ten obrázek na snímek vložili? Není to proto, že se vám dole objevil kus volného místa, tak aby se neřeklo?

Obrázek dokáže být velmi silný nástroj, když jej použijete ve správný okamžik… a správným způsobem. A jako bonus dodávám čínské přísloví: (vhodně zvolený) obrázek vydá za tisíc slov.

O klipartech už raději ani nemluvím. I s kliparty se dá pracovat, i když většina moderních příruček radí: nepoužívejte je. Mluví totiž především o původních klipartech, které byly skutečně nevkusné. Novější verze PowerPointu samozřejmě nabízí nové možnosti, ovšem opět se objevuje stejná podmínka: člověk musí vědět, že tato možnost existuje, aby ji vůbec mohl použít.

Že se dá leccos vysvětlit pomocí jednoduchých schémat, grafů či tabulek, to snad ani říkat nemusím. Žel, i s tímto způsobem se člověk musí naučit pracovat, jinak budou informace velmi nejasné, nebo v nejlepším případě jen neskutečně nepřehledné.

Co ještě zmínit? Aha, videa. No, o videích v prezentacích, o těch raději nemluvím. Ty totiž ve většině výstupů, které jsem měl tu čest (nebo v mnoha případech tu smůlu) vidět NEEXISTUJÍ.

Proč vaše prezentace nikam nemíří?

Jako děti jsme se všichni rádi dívali na večerníčky a pohádky, třeba ty o tom, jak hloupý Honza k princezně přišel či jak Popelka ulovila svého prince. O něco později jsme pohádky vyměnili za thrillery, kdy holt Popelka prince nedostala a kdy hloupý Honza skončil místo na svatbě na popravišti. (To je život...)

Ač se na první pohled zdá přístup obou filmů k tématu zcela odlišný, jedno mají obě pojetí společné: mají začátek, něco se v nich děje a mají nějaký konec. Jinými slovy, směřují z bodu A do bodu B a po cestě téma trochu poškádlí. Stručně a jasně: večerníčky, i pohádky a thrillery obsahují nějaký příběh.

A člověk se z příběhů naučí nejvíce. Jenže dnešní prezentace si toho moc nevšímají. Není se čemu divit, ono to dá nějakou práci sedět a uvažovat nad tím, jak informace podat v logicky uspořádaném sledu – a ještě tak, aby si to lidé zapamatovali. Jenže pokud chcete, aby vaše prezentace na obecenstvo zapůsobila nesmazatelným dojmem, MUSÍTE si dát tu práci a MYSLET před tím, než začnete mluvit.

Už vím, proč publikum usíná.

Tři nejčastější chyby v prezentacích. Každá je jiná – a každá může mít stejně katastrofické následky. Všechny mají také společného jmenovatele: člověk se pustí do tvoření konkrétní prezentace, aniž by si před tím ujasnil, co že chce vlastně prezentací říci.

A PowerPoint, a další software pro tvorbu prezentací, to jsou jen nástroje. Vinit ho, že se na vaši prezentaci nedá (v nejlepším případě) dívat, to je jako byste chtěli vinit kladívko, že zatlouká křivě hřebíky. Anebo že přitlouká něco na nesprávné místo.

Pokud nevíte, proč chcete poličku pověsit právě tam, kam ji věšíte, nesmíte se později vztekat, že se při každém vstávání z postele uhodíte do hlavy. Nemysleli jste dopředu – a nyní jste po zásluze odměněni.

Pokud se ovšem nechcete každý den ráno probouzet ranou do čela, mám pro vás snad dobrou zprávu. Na těchto stránkách se budeme setkávat pravidelně. A pokud budete chtít, podíváme se společně na jednotlivé kroky přípravy vaší prezentace. Takové prezentace, která přilepí vašeho diváka k židli. Prezentace, na kterou se váš divák bude chtít znovu s chutí podívat. Prezentace, která vám pomůže ukázat ostatním, že to, o čem mluvíte, je nejdůležitější věc na světě – a že by vám měli věnovat maximální pozornost. Proč? Obětovali svůj čas. A vy jim za to změníte život.

Lukáš Bajer

http://workaholic.bloguje.cz, http://twitter.com/WORKAH0LIC