Neverbální komunikace
Představte si, že právě sedíme na přednášce o ekologické krizi. Na plátně před námi sledujeme snímky požáru v Indonésii, ropné skvrny u grónských břehů nebo smogový oblak nad Pekingem. Přednášející poukazuje na všechny tyto problémy a budoucí hrozby, avšak s potutelným úsměvem na tváři a nepřítomným pohledem z okna. Jeho výrokům zkrátka nedokážeme uvěřit, ačkoliv bychom rádi chtěli. Aniž bychom si to přímo uvědomovali, podvědomě vnímáme spoustu informací, které nám jsou sdělovány neverbálně.
Pokud si nejste jisti, co si pod pojmem neverbální komunikace představit, jedná se o vše, co posluchačům sdělujeme kromě samotného obsahu našich slov. Bavíme se o tzv. řeči těla, ta zahrnuje hlasitost, tón a barvu hlasu, rychlost řeči, obličejovou mimiku, pohled očí, gesta našich rukou, držení těla, pevnost postoje, ale také to, v jaké pozici a vzdálenosti stojíme od posluchačů. Každý máme svůj specifický způsob neverbálního projevu a mnohé o nás vypovídá. Zatímco samotný obsah prezentace se snadno naučíme a soustředíme se na něj, řeč našeho těla si málokdy uvědomujeme, probíhá více v podvědomé části mysli, než v té vědomé. O to větší důraz bychom měli dbát na její trénink.
Hlas
Hlas je nejvýraznější částí neverbální komunikace. Hlasitost musíme volit podle počtu posluchačů a velikosti místnosti, je důležité, aby vám rozuměli i v poslední řadě. S tím souvisí i artikulace. Zvuk vzniká v bránici a v ústech jej přeformulujeme do řeči, to vše zajišťují svaly. Na začátku každého tělocviku je vždy rozcvička, abychom si zahřáli a prokrvili svaly, které potřebujeme pro trénink, stejně tak se potřebují před projevem zahřát svaly, které používáme k mluvení.
Nezapomínejte také, že čeština má svá pravidla pro tón hlasu. Důraz je kladen na první slabiky. Na konci věty musíme klesnout hlasem, abychom oddělili jednotlivé věty od sebe. Výjimkou je pouze věta tázací, kde tón na konci věty vytáhneme do výšky. Pozor si dejte také na rytmus řeči. Váš proslov nesmí být monotónní, ale pokud budete střídat různá tempa, posluchači ztratí pozornost. Zkuste se naučit používat odmlku před tím, než se vyslovíte důležitou informaci.
Kontakt s publikem
Přišli jste něco přednést svým posluchačům, jste zde kvůli nim a tak se jim nezapomeňte věnovat. Najděte si takové místo pro stání, z kterého vás všichni diváci dobře uvidí. Pokud posluchači sedí v půlkruhu, průběžně se otáčejte ke všem divákům. Nikdy se neodvracejte od publika. Pozor si dejte také na to, kam se díváte. Udržujte oční kontakt se všemi posluchači. Jeli v publiku mnoho lidí, rozvrhněte si hlediště do několika zón, do kterých se průběžně budete dívat. Uvidíte, že porota váš pohled do očí ocení. Pokud se potřebujete podívat na snímek prezentace, zbytečně to neprodlužujte.
Gestikulace
Žádnému z porotců neunikne vaše gestikulace. Zkušenému pozorovateli o vás prozradí váš skutečný názor k tématu. Můžete přednášet o světovém míru, ale pokud vaše ruce budou sevřené v pěst a vystřelovat prudce k publiku, bude každému jasné, že na světovém míru vám doopravdy tolik nezáleží. Přišli jste prezentovat, protože chcete posluchačům něco sdělit, proto nesmíte zaujmout žádnou z obraných nebo útočných pozic. Zkříženými pažemi se bráníte před posluchači, naopak pokud budete směrem k nim ukazovat prsty nebo otáčet horní stranu dlaní, může se v nepohodlí cítit publikum. Rukama v kapsách říkáte, že vás prezentace vlastně nezajímá.
Ideální pozice rukou je v úrovni pasu. Do gestikulace zapojujte pouze ruku od lokte po dlaň. Chcete-li něco zdůraznit, můžete ruce zvednout, ale nikdy ne nad úroveň hlavy. Dlaně mějte uvolněné a nebojte se je ukázat publiku, naznačujete tak vstřícnost. Pokud víte, že s gestikulací máte problém, držte v rukou kartičky s poznámkami, které vám nedovolí rozmáchlá gesta. Kartičky vždy držte na podložce, rozklepaný papír upozorní na vaši nervozitu.
Odnaučit se neverbální zlozvyky není tak složité, pokud víte, jakých chyb se dopouštíte. Předveďte svou prezentaci někomu známému, aby vám ji kriticky ohodnotil nebo si nahrajte svou prezentaci na kameru a pak pozorně sledujte každý svůj pohyb. Když se uvidíte a uslyšíte, lépe si uvědomíte, na co si musíte dávat pozor. Pak už jen platí staré moudro, že trénink dělá mistra.